OKRESNÍ SOUD V SOKOLOVĚ

Mgr. Hana Matějková

soudkyně
Soudkyně, která v tu chvíli ani nevěděla, do jaké jiné školy by nezletilý měl nastoupit (!) a jaká je její úroveň, nemůže něco takového rozumně tvrdit. Leda že je zjevně podjatá ve prospěch Rodiče 2 a jeho prostředí, ve kterém se takto snaží nezletilého za každou cenu zafixovat.

IV.

Další takovou myšlenkou soudkyně je: „Také je vhodné, aby nezletilý nadále navštěvoval základní školu v místě bydliště toho rodiče, kterému je prozatím svěřen do péče na základě předběžného opatření.“

Toto její tvrzení je silně manipulativní. Rozhodnutí o svěření do péče, byť se jedná o rozhodnutí prozatímní, musí především chránit práva nezletilého. Podle čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte, která v Česká republice vstoupila v platnost 6.2.1991, má výchova dítěte směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu.

Jestliže tedy dítě má u jednoho z rodičů možnost navštěvovat kvalitnější školní zařízení, kde budou lépe rozvíjeny jeho schopnosti, mělo by toto být pádným důvodem pro změnu rozhodnutí o svěření do péče. Nikoliv tedy odvolávat se na stávající rozhodnutí o péči jako na neměnné a tím se snažit zafixovat školní docházku v horším zařízení (a poté třeba zase naopak pokračující školní docházkou v tomto místě „odůvodnit“ neměnnost prostředí, ve kterém bude dítě vychováváno).

Jediným důvodem k takovému uvažování může být podjatost ve prospěch Rodiče 2, u kterého se soudkyně snaží nezletilého – dokonce i proti jeho vůli - udržet.

V.

O podjatosti svědčí i výrok soudkyně: „Soud s ohledem na další klidný vývoj nezletilého a stabilitu výchovného prostředí rozhodl...“

Racionálně uvažující člověk si musel již dávno všimnout, že soustavná preference Rodiče 2 a spor mezi rodiči plynoucí z této nerovnováhy vůbec nezajišťuje nezletilému klidný vývoj. Stejně tak již několik let je výchovné prostředí nezletilého destabilizováno, když byl zásahem soudu na popud Rodiče 2, ovšem v rozporu s dosavadní dohodou obou rodičů, vytržen ze svého domova a většinu času je tak nucen trávit – proti své vůli – mimo něj. Takto je destabilizována i péče o něj, když po několik let je zbaven významnějšího výchovného působení Rodiče 1.

Zaštiťování se klidným vývojem nezletilého a stabilitou výchovného prostředí k tomu, aby výše uvedený stav byl dále udržován, je nehorázné a svědčí opět o podjatosti soudkyně ve prospěch Rodiče 2 a jeho výchovy.

VI.

Veškeré tyto myšlenkové pochody soudkyně svědčí o její zjevné podjatosti. Rodič 1 proto žádá, aby byla vyloučena z dalšího projednávání a rozhodnutí věci.


Zpět na hlavní stránku


Sedmá námitka podjatosti

I.

Rodič 1 tímto vznáší v zachované lhůtě námitku podjatosti soudkyně Mgr. Hany Matějkové (dále jen „soudkyně“), a to pro její zjevný poměr k účastníkům, případně k věci samé (§ 14 odst. 1 o.s.ř.).

II.

Úvodem Rodič 1 upozorňuje, aby předešel případným nedorozuměním, že předmětem námitky podjatosti není postup soudkyně v řízení (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Rodič 1 pochopitelně nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudkyně již dříve rozhodovala a nyní opět rozhoduje. K jejím výrokům rozhodnutí se však v rámci této námitky podjatosti nebude vyjadřovat, neboť tyto okolnosti dle zákona nemohou být důvodem pro vyloučení soudkyně.

Důvodem pro vyloučení soudkyně však mohou a zároveň musejí být okolnosti svědčící o jejím poměru k věci nebo k účastníkům. Poměrem k věci může být v případě opatrovnických řízení například genderová podjatost či podjatost vůči určitému typu výchovy (například střídavé výchově). Poměrem k účastníkovi může být projevovaná osobní sympatie či antipatie ke konkrétní osobě. Ostatně i § 80 odst. 1 písm. e) zákona o soudech a soudcích stanoví, že soudce musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků. Pokud tomu tak není, je zde zjevně důvod pochybovat o nepodjatosti.

Nikoliv tedy na základě výsledku řízení (výroku rozhodnutí), ale na základě projevených preferencí, sympatií či antipatií lze usuzovat na podjatost soudkyně. Tak tomu je i v tomto případě. Soudkyně své sympatie či antipatie nepokrytě vyjadřuje formou svých myšlenek zachycených v odůvodnění usnesení 13 P 13/2011 ze dne 15.8.2014 (doručeno 28.8.2014). Znovu je třeba zdůraznit, že zde nijak nehodnotíme výrok jejího usnesení, ale pouze vyjádření soudkyně odrážející její myšlenkové pochody, zachycená v odůvodnění usnesení (jež není právně závazné). Pokud by se chtěl někdo pozastavovat nad tím, že jsou citována vyjádření právě odsud, je třeba říci, že není pro posouzení podjatosti podstatné, v jakém textu je soudkyně vyjádřila, ale zda a jak je vůbec vyjádřila a zda tato její vyjádření (opět – nikoliv výrok rozhodnutí!) svědčí o její podjatosti či nikoliv. Rodič 1 je přesvědčen, že ano.

III.

Prvním takovým jejím myšlenkovým výplodem je tvrzení ohledně nezletilého, který nastupuje do druhé třídy základní školy: „je nepochybné, že je v jeho zájmu, aby i nadále navštěvoval uvedenou základní školu, kde je již adaptován, má vytvořeny sociální vazby se svými spolužáky i učiteli a učitelkami“.

Řada dětí mění v průběhu školní docházky školní zařízení, ať už z důvodu stěhování, nebo z důvodu přestupu do lepší či vhodnější školy. Všechny tyto děti byly v bývalé škole adaptované a měly zde vytvoření sociální vazby, často za dobu mnohem delší než jednoho roku. Brzy po přestupu do jiné školy si zde však vytvořily sociální vazby nové. Pokud by o těchto dětech rozhodovaly takovéto soudkyně, nesměly by vůbec měnit školní zařízení. Nesměly by nikdy odejít ani třeba na víceletá gymnázia, neboť již jsou na základní škole za čtyři roky „adaptované, mají vytvořeny sociální vazby se svými spolužáky i učiteli a učitelkami“, takže i další čtyři roky musejí přece absolvovat také zde.
Střídavá péčeJedenDomov, Kája, Kříhová
Nečas, OSPOD, Praha 3, Soudci
Střídavka, Ústavní soud, Výživné